Sedlo legionářů jsem před lety taky neprojel. A chybělo málo, jen překonat tu díru s bahnem v úvozu, kam by se vešel traktor. A navíc nám tenkrát pršelo a pršelo.

V Usť Čorne jsme se vyspali u místních. Měli volný domek mladých, co pracovali, jak jinak, než v Čechách. Na sprchu jsme si zašli ke starým, kteří nám roztopili kotel, že hučel jak raketa. A Honza se Zbyňkem neodolali a opět spolu spinkali v manželské posteli.

Víte co znamená „na capa“? To znamená po zadním kole. „Cap“ je pneumatika. Z toho se dá snadno odvodit, že „Cyp na capa“ je Ostravák jedoucí po zadním kole.

Těsně před odbočkou na sedlo na nás z poslední chalupy vyběhl dědek s holí. Ne že by někomu vadilo, že tam jedeme, ale pro místní lesáky je kasírování na závoře dobrým přivýdělkem. Vždy se ptají po povolení, které samozřejmě žádné neexistuje a pak si řeknou o deset dolarů. Tomuhle jsme ujeli.
Bahnitá díra, před kterou jsme před léty zůstali viset, byla ještě hlubší. Jenže teď už byla vyšlapaná pěšinka vpravo lesem přes kořeny a všechny nástrahy šly objet. Pár serpentin po cestě, která byla v minulosti zpevněné kameny a jsme na sedle. Tady vedla československo polská hranice z roku 1920 a místní z opačných stran si dodneška říkají Češi a Poláci.

Dneska je zde již vyznačená turistická cesta (www.karpaty.net) a na sedle stojí rozcestník. Byl jsem takový naměkko, že jsem se sem konečně po letech dohrabal. Honza neodolal a vyjel ještě na hřeben na průzkum další cesty. Když konečně rachot jeho motorky zmizel v dáli, tak najednou slyšíme z kopce hrát harmoniku. Z nedaleké salaše za lesem k nám šel bača a za chůze vyhrával na harmoniku. Krásně nám hrál několik písniček a dokonce i jednu s českými slovy, ale nám úplně neznámou. Tak to byl nejhezčí dárek, jaký jsem tady mohl dostat. Hrál nám, ještě když jsme odjížděli a jeho čardáš nám celý den zněl v hlavě.

video